Dorotka nečetla
odborné knížky, že by před porodem neměla
jíst, tak se ještě nedělní večer dobře
nabaštila a v 11 večer jsme zalehli
všichni do ložnice.
Ona poslušně do své porodní bedny.
Z té však hned po pár
minutách vylezla a pochodovala po
pokoji. Tak se šlo znovu ven vyčůrat a zase domů. A takhle
stále dokola.
O půlnoci to manžel vzdal, vzal peřinu a přemístil se
spát do
obýváku.
Já to s Dorotkou absolvovala ještě
několikrát. Ven a
domů a zase nanovo…
Usnout se mi fakt nepodařilo…
Ve čtvrt na 3 se šlo znovu venčit a pak "šup"
tentokrát obě do
postele, kde se Dorka pěkně přitulila, lehla si na ruku a vypadalo to
nadějně…jéééé my
se nakonec přece jen vyspíme.
Opak byl pravdou – ve 2. 27 se v posteli narodil
první
černý chlapeček. Bez hrabání, bez
povyků…prostě tu byl.
Naštěstí je Dorotka rozumná a zbytek
prcků už přivedla na
svět, tam kde měla.
