Německý pinč je velmi živý, temperamentní, samostatný, občas až vzdorovitý jako malé dítě, hrdý, asertivní a ostražitý pes, visící na svém pánečkovi očima s otázkou „tak co teď budeme dělat, páníku???“

Jeho výška se pohybuje mezi 45-50cm, jeho barva je černá s pálením nebo různé odstíny červené barvy.

!!! Je nutné již od štěněčího věku vymezit psovi hranice co si smí a nesmí dovolit a jakékoliv projevy dominance ihned korigovat !!!

Přestože pinč svou lidskou „smečku“ velmi miluje a je ji bezmezně oddán ( je téměř kdykoliv připravený ke hře, nebo k procházce),

je nutné počítat s tím, že je silně nedůveřivý k cizím a má silný teritoriální a většinou i lovecký pud.

Pinčové jsou neuplatní a nepodplatitelní hlídači.

Jsou ovšem i tací co by zlodějovi "uvařili kafe" a ještě i poděkovali za návštěvu......

Se svou rodinou potřebuje být denně v úzkém kontaktu. Velmi ocení, může-li si se svými členy rodiny denně pohrát a pomazlit.

Miluje dlouhé procházky.

Pro svou velmi živou povahu je pinč vhodný zejména pro sportovně založené lidi, ke kolu, na dlouhé procházky, k agility, výcviku, výstavám a hlídání.

Nedoporučuje se lidem líným a pohodlným !!!

Nehodí se ani pro lidi příliš nervozní a pro ty, kteří si svou autoritu chtějí dokazovat příliš tvrdým přístupem a drilem.

Nedoporučuje se ani lidem přehnaně ambiciozním, kteří chtějí pracovních výsledků dosahovat co nejrychleji.

Pinč je "pošuk" a pokuď ho takového dovedete brát a umíme ho nadchnout pro daný úkol dokáže fůru věcí...

Nikdy asi nebude stát na příčkách nejvyšších ve sportovní kynologii či psích sportech, ale rozhodně zvládne být úžasným kamarádem ,který, když má dobrou náladu umí poslouchat přesně, jako hodinky....

Pokuď mu dopřejete dostatek času, naučí se téměř všechny povely a kolikrát i mnohem lépe, než některá pracovní plemena.

Pinč ovšem nemůže růst „jako dříví v lese“ je nutné se mu první rok intenzivně věnovat, seznamovat ho s cizími lidmi, dětmi,

cizími psi (velmi mu prospěje řádění se stejně starými štěňátky).

Jízda dopravními prostředky, procházky po rušném nádražím, obchody (úžasný je Hornbach) mu jenom prospějí.

Také různé zvuky a pazvuky jsou důležité.....

Jen tak z něj může vyrůst pohodový pes, na kterého se můžete spolehnout a mazel, který si denně řekne o pomazlení !!!

Po změně standardu se již nekupírují ocas ani uši! Ponechávají se v přirozeném stavu.

O pinčích v Americe

Plemeno podobné dobrmanovi, ale pouze 45-50 cm vysoké, v barvě červené, nebo černé s pálením.

Jako ostatní pinčové a teriéři, i pinčové neradi odchází poraženi ze šarvátek s ostatními psy, ke kterým se chovají dominantně, přestože ten druhý je třeba 2x tak velký.
Proto potřebují pevné a důsledné držení. Je třeba, aby majitel zvládl jejich „ bojové“ tendence.

Německý pinč je věrný a velmi dobře hlídá -je pro něj typická přirozená ostrost.
Bude hlídat své teritorium, majitele a rodinu až do svého konce, proti všem, kteří by jim chtěli škodit.
Rádi si také hlídají své vlastní věci, jako jsou kosti i svůj pelíšek nebo jídlo.
Majitel musí psovi vymezit hranice, kam až pes může zajít a pes musí vědět, že na rodinu se nevrčí.

Pes musí být naučen, že není na vrcholu žebříčku.

Je lepší, když vyrůstá se starším zkušeným psem, od kterého se může učit. A tudíž také nevyrůstá s přesvědčením, že mu patří celý dům.

Německý pinč bude šťastný v bytě, pokud mu dopřejete dostatek pohybu, např. u kola, při agility, při hraní, procházce lesem atd..

Veškeré snahy dominace je nutné krotit již ve štěněcím věku a předcházet jím správnou socializací již od narození,
což při odchovu v kotcích jen těžko může člověk naplnit.

O pinčích v Polsku

přeloženo z polských stránek
Pinč není vhodné plemeno pro každého, proto se zamyslete, zda opravdu chcete pinče.
Popřípadě zvažte, zda nechcete mít doma jiné plemeno, pokuď chcete :

-Tichého psa	- pinč má v povaze být výborným hlídačem. Nemůžete mu proto zazlívat, že vše co mu připadne nebezpečné, chce zahnat štěkáním nebo vrčením.
-Mazlíčka pro sousedy	- pinč jím nebude. Sám si vybírá, od koho se nechá pohladit a pomazlit. A všichni to rozhodně nebudou.
-Vyvenčeno za 3×5minut	- pinčovi to rozhodně nestačí. Potřebuje vybít svůj divoký temperament a ne jen chodit na vodítku. V tom případě by brzo poničil či zlikvidoval vaše věci.
- Psa, který se strachy stáhne do kouta	- pinč jím nebude. Veškeré nespravedlnosti na něm páchané (je jedno či od lidí nebo od psů)si zapamatuje a při nejbližší příležitosti se pomstí za pokoru.
-Hračku, pro své tyranizující děti	- opět neuspějete. Přestože má pinč s dětmi trpělivost, není psem, který se nechá dráždit a trpělivost (zvlášť pokud se před tyrany nemá kam ukrýt)mu dojde. Nebudete-li schopni zajistit mu klid na odpočinek, zajistí si ho sám, po svém.
- Psa, který k Vám nechá vejít každého	- bez dovolení-nepořizujte si pinče. Své teritorium hlídá razantně a bez vás tam nemá nikdo cizí co pohledávat a pinč ho o tom rychle přesvědčí.
- Psa, bez PP	-vyberte si nějakého pejska z útulku. Nebude vás to nic stát a pejsek bude mít radost, že má pánečka.
- Neumíte-li být alfou pro psa	- nepořizujte si pinče, který potřebuje cítit vaší autoritu. Pocítí-li, že nejste dostačující vůdce, najde sebemenší skulinku a přeskočí vás a začne dělat vůdce smečky sám a vy budete mít pravděpodobně velké problémy.

Cena štěněte a další finance

zdroj : Eva Nohelová (FAUNA)

Pořídit si psa znamená zodpovědnost a navíc více méně pravidelní odtok financí, což by si měl uvědomit každý dřív, něž se pro psa rozhodne.
Většinou je každý scénář podobný. Po prolistování atlasu psů si některý člen (v lepším případě celá rodina)"vybere, co by se jim líbilo".

Začne sháňka po štěněti, přičemž vodítkem často bývá cena štěněte a vzdálenost, jakou musíte k chovateli urazit.
Teprve až po přivezení štěněte dojde na myšlenku-čím budu krmit, kde to seženu a co mě to bude stát. Na další investice se v tuto dobu většinou ještě nemyslí !

Pořizovací cena štěněte je různá a pohybuje se v neuvěřitelném rozdílu od přibližně 800kč do 9000kč za štěně bez průkazu původu.
A od 3500 Kč asi do 60000 Kč za štěně s průkazem původu.
Zde rozhodně nezáleží na velikosti psa - neplatí "čím menší, tím dražší".

Především záleží na módnosti plemene a někdy také zčásti na počtu jedinců v ČR.

Také se vše odvíjí od tzv. kvality předků (s čímž je nezřídka spojeno i zdraví), jak výstavně či pracovně úspěšné rodiče štěně má, také na místě krytí feny, nebo ojedinělosti spojení. Samozřejmě rozhodnete-li se štěně importovat (bez ohledu na stát či jeho vzdálenost), pořizovací cena štěněte bude zpravidla dvojnásobně i trojnásobně vyšší.

Hledat za každou cenu nejlevnější štěně se často nevyplácí.

Většinou mají chovatelé důvod, proč prodávají štěňata takříkajíc pod cenu. Nezřídka je to zdraví rodičů-např.vyšší stupeň dysplazie kyčelního kloubu, či nepříliš kvalitní exteriér. Avšak není vyjímkou snížení ceny štěněte z důvodu malé poptávky po daném plemeni. Ani u psů neplatí, že cena odpovídá kvalitě. Vše záleží na domluvě a přesvědčivosti chovatele!

Další výdaje :

- strava : přibližně 40kg pes krmený alespoň průměrně kvalitními granulemi spořádá za měsíc krmivo v hodnotě 800–1000 Kč.

- pokud se chcete účastnit výstav, počítejte s tím, že jedna výstava vás po souhrnu cesty, výstavního poplatku, veterinárního osvědčení apod. vyjde v průměru na 1000-1500kč.

-jeden závod (vyjma mistrovství) vás v průměru vyjde na 500 Kč

- za výcvik psa na standardním cvičáku, počítejte 500–2000 Kč ročně. Při individuálním přístupu je tato částka spíš měsíční.

- pokud budete mít štěstí a pořídíte si zdravého psa,který ani během roku nebude "přitahovat nehody" ,tedy bude zdráv, veterinární péče v podobě očkování,odčervení a preventivního odblešení vás vyjde na 700–1000 Kč ročně.

- jestliže jste si pořídili dlouhosrsté plemeno, je potřeba počítat s cenou za úpravu srsti. Zaleží, zda máte výstavního jedince, či nikoliv, jakou má kvalitu srsti a jak složitou úpravu potřebuje. Nejnižší cena je od 500 Kč, výše.

Někdy i několika násobně překročí tuto hodnotu.

- dále povinný (roční)poplatek městu-od 200Kč do 2000kč ročně za jednoho psa
- čipování psa přibližně 600kč
- pas přibližně 300 Kč
- obojek 40–300 Kč
- náhubek 100- 200 Kč
- vodítko 100- 300 Kč
- 2 krát miska 50–150 Kč
- pelíšek 300–1500 Kč
- přepravní klec či box asi 4500kč (podle velikosti)
- kotec (je-li potřeba) 5000–15000 Kč

Také nezapomeňte, že za přepravu psa se ve všech hromadných prostředcích musí platit poloviční jízdné.

První dny doma

převedeno z iFAUNA.cz

Ne vždy jede pro štěně celá rodina. Většinou doma čekají děti plné nedočkavosti nebo starostlivá babička….

Samozřejmě to není na škodu, ovšem pokud se uvítání štěněte obejde bez křiku, poskakování a bouřlivého úžasu. Velkým rámusem je štěně zbytečně stresováno, proto uvítání musí bezpodmínečně proběhnout v klidu.

Jakmile přinesete štěně domů(nezapomeňte ho nechat ještě venku vyvenčit),nechejte ho v klidu prozkoumat tu část bytu,kterou bude obývat,či občas navštěvovat.

Pokud do budoucna nechcete ,aby váš pes chodil např.do kuchyně,před přinesením štěněte přichystejte do vstupu do kuchyně zábranu,nebo jednoduše zavřete dveře.
Štěně hned od počátku nesmí mít volný vstup do "zakázaných místností".
Ale zárovně by nemělo být ve volném pohybu v prvních dnech omezováno křikem.

Jakmile se v klidu se štěnětem seznámí celá rodina,ukažte mu pelíšek,hračky,misku s vodou a můžete mu nabídnout první krmení. To by mělo být totožné s potravou, kterou doposud dostával u chovatele. Je možné, že se potravy doslova ani nedotkne.
V tom případě misku odstraňte a nabídněte znovu za 3 hodiny. Každopádně dejte štěněti čas, nestrachujte se, když z počátku jídlo odmítá. Většinou je to způsobeno stresem a napětím, které prožívá.

Vše je pro štěně nové-nové pachy,prostředí,přátelé,miska... Většina štěňat se aklimatizuje během několika hodin, ale nějaký den potrvá, než si zcela zvykne.

Snažte se štěněti pomoci :

1. Zpříjemněte mu tyto chvilky - věnujte mu maximální pozornost,ale kdykoliv bude chtít spát,tak mu to umožněte.

2. Buďte ohleduplní - nekřičte,nepouštějte příliš nahlas rádio,nestrašte jej věcmi,které ho očividně děsí.

3. V neposlední řadě, neztrácejte čas! - Tím chci říct, že hned můžete začít s upevňováním vztahů a se správně směrovanou socializací.

Mnohá štěňata první, druhou a někdy i třetí noc žalostně naříkají,kňučí,vyjí a vzdychají.
Těžko snášejí odloučení od své matky a sourozenců a právě v noci,kdy se všechno uklidní a nikdo je nezaměstnává novými věcmi,mají čas přemýšlet,co se vlastně stalo.
Ideální tedy je připravit si psí pelíšek ke své posteli, nebo ještě lépe "postel" k jeho pelíšku a učiňte i další opatření, jen abyste předešli vstávání z postele a utěšování. Nejde o vaše pohodlí či lenost vstát, ale je nutné štěněti nějak vysvětlit, že výt a kňučet se nemá, že se nic neděje a jiná cesta (vysvětlení) u tak malého štěněte neexistuje. Rozhodně nepřemísťujte k sobě pelíšek, až když štěně začne naříkat! Stejně tak neberte vyjící a kňučící štěně k sobě do postele.

Několik málo triků, jak štěněti zpříjemnit první noci pobytu

1. Pokud máte, vložte do pelíšku ručník či hadr, který jste dovezli od chovatele. Je načichlý od ostatních štěňat, což je pro vaše štěně známý, uklidňující pach.

2. Dejte k němu do pelíšku ruku, čímž dostane tolik chybějící živé teplo.
Právě volně spuštěná ruka z postele do pelíšku štěněte nejvíce uklidňuje, a i když krkolomně, alespoň trochu se vyspíte.

3. Zabalte do ručníku, nebo dejte pod deku tikající budík (nesmí zazvonit!!), který tikáním štěně svým způsobem uklidňuje.

4. Někdy pomůže i obyčejná ohřevná termoláhev zabalená do ručníku,ale pozor,aby ručník či láhev svými zoubky štěně nezničilo-záleží na velikosti psa a jeho temperamentu,ale také na materiálu termoláhve.

Život štěněte

Výcvik a výchova psa-Drahomíra Stalmachová

První stadium -odpovídá asi věku předškolního dítěte a trvá do 4 měsíce.

Druhé stadium -trvá od 5. měsíce do 7 měsíce a odpovídá věku školáka.

Proto podle toho budeme přistupovat k výcviku základní poslušnosti.

U předškoláka budem tolerantní, ale u školáka již budeme více důslední a přísnější.

Puberta - nastává od 8 měsíce a navazuje na ni stadium mladého psa (od 18 měsíců)

O dospělém psu - mluvíme ve věku 2 let.

Chování psa vrozené a získané

Necháme-li psa bez výchovy a bez výcviku, je víc než pravděpodobné, že se u něj bude projevovat pouze vrozené (pudové) chování. Stane se nezvladatelným, neposlušným psem, který nám začne "přerůstat přes hlavu."
Proto je potřeba již od štěněčího věku psa formovat, učit ho poslušnosti.
Jako příklad uvedu potlačení pudového chování psa při spatření kořisti, třeba běžící myši nebo kočky. Lovecký pud nutí psa myš chytit, běžet za ní. Pokud se tak stane uprostřed sídliště, kde je takových podnětů víc než dost, můžeme spatřit obrázek zoufale volající dámy, která se pokouší psa dohonit, nemluvě o malém dítěti, které pes vleče za sebou.
Takový pud můžeme vhodnou výchovou potlačit. K tomu je zapotřebí vychovat psa k základní poslušnosti.
I když nebudeme docházet se psem na kynologické cvičiště, protože ho máme jen a jen pro své potěšení, základní poslušnost by měl projevovat každý pes (bez rozdílu velikosti).

Potom mluvíme o chování získaném.

První štěněčí stádium
Výchovu a výcvik pejska nyní rozbíháme naplno. Štěně potřebuje cítit autoritu. V divoké smečce je to vždy vůdce, kdo rozpustilá štěňata usměrňuje. Činí tak ovšem s láskou a pochopením. V lidské společnosti jsme to my, kdo by měl mít autoritu, a ne naopak. Pes je od přírody agresivní tvor a již při hrách se štěnětem musíme dávat najevo, že nás nesmí zraňovat ostrými zoubky a i když mu vložíme ruku do tlamy, že nestiskne, že nesmí párat babiččinu šálu, kterou právě dopletla, že školní sešit našeho syna není na hraní atd.
Pro všechna další období výchovy psa i pro celý náš společný život si my, jako autorita pro našeho psa, zapamatujme:

Zákazy a tresty je nutno používat jen velmi opatrně.

Čím kratší doba je mezi trestem a činem, tím snadněji štěně pochopí souvislost.(Potrestat psa za něco, co udělal před půl hodinou, je nesmysl, pes již nechápe, za co je potrestán, naopak si trest spojí s tím, co udělal jako poslední, a to může být i přiběhnutí a vítání vás. Udělalo by nám to "medvědí službu")
Pochvala a odměna působí na psa víc než neustálé trestání. Udělá-li pes něco, s čím jsme spokojeni, přiběhne na zavolání, přinese aport, apod. vždy psa pochválíme a zejména zpočátku odměňujeme psa pamlskem. Pamlsek může být piškot,párek,nebo cokoliv drobného co má pes rád. Pamatuj, účelem není psa pamlskem nakrmit, ale odměnit za dobře vykonanou práci. Pochvala musí být výrazná! Za dobré slovo je pro nás pes schopen udělat doslova cokoliv.

Solitární hry
Pes si hraje sám, s nějakým předmětem, míčkem, klacíkem, ale i trháním dědečkovy papuče je pro něj hrou. Zatímco člověk se zhrozí, že ten darebák zase něco zničil, pes dělá jen to co je pro něj přirozené. Opět si myslím,že ničí-li pes náš příbytek,roztrhá na co přijde,rozkousaný nábytek nevyjímaje,je to náš problém. Kde byl pán, když si štěně chtělo hrát? Pravděpodobně ponechal štěněti příliš mnoho času na neplechy. Osamocené zvíře se nudí, věnuje více času samostatné (solitární)hře a vezme za vděk čímkoliv. V rozčilení psa chceme potrestat, nebo přinejmenším křičíme. Je to však jedna ze základních chyb, které chovatelé dělají. Pes si neuvědomuje,že je potrestán za zničenou věc(kterou rozkousal během dopoledne),ale bude si myslet, že je trestán za to,že k nám radostně přiběhl,když jsme přišli domů.Chováme-li psa v bytě,měli bychom mu věnovat více pozornosti a času.Vychovaný pes se naučí na pána v klidu čekat a většinu dopoledne prospí.
Hra je již u štěňat projevem potravního chování.
I když domácí pes dostává stravu od svého pána a není nucen lovit, zůstává nadále šelmou. Má geneticky zakotvený zákon zachování živočišného druhu. Hozený míček nebo kamínek považuje za kořist, kterou musí dohonit. Třepání hadrem či bačkorou a pevný zákus je projevem usmrcování kořisti.
Je samozřejmé, že pes občas zůstává sám doma. Neriskujme to v prvních dnech soužití, bez předchozího usměrnění patřičnou výchovou. Štěněti nabídneme několik předmětů, se kterými bude mít dovoleno si hrát.
Pro udržení své autority bychom ovšem měli s hraním přestat z našeho popudu. I když se štěně bude dožadovat další hry, odkážeme je na jeho místo, poslechne-li, pochválíme ho. S hrou můžeme po chvíli pokračovat, štěně by si nemělo hru vytrucovat, jsme-li zaneprázdněni, ale jistě mu vyhovíme, máme-li čas a chuť si s ním hrát. V tomto jsou ideálními pomocníky děti. Lidské mládě a štěně si dokáží spolu hrát i hodiny.
Necháváme štěně hrát si bez nás, ale pod dohledem.Pokuď začne dělat něco nepatřičného, zasáhneme slovy "FUJ","NE","NESMÍŠ". Hlas musí mít káravý tón. Neuposlechne-li štěně,zatřepeme s ním uchopením za volnou kůži na krku. Velmi brzo štěně pochopí, s čím je doveleno si hrát a s čím ne.

Zvykání na cizí psy

Nejen na cvičišti se musí pes naučit ignorovat cizí psy. Pes, kterého potkáme na procházce, je silným podnětem pro hry, ale i zápas. I když máme psa na vodítku, je těžké ho zvládnout, chce-li se vrhnout za cizím psem, obzvlášť máme-li velkého, silného psa. Zvykání na jiné psy se musí učit odmalička. Přesto nezbavíme psa přirozeného instinktu. Jeho pud můžeme utlumit výchovou a výcvikem.
Kdybychom nebyli nablízku, pravděpodobně se stejně i náš, jinak vzorně vychovaný pes, vrhne za cizím psem. Pomůže nám opět povel "NE","FUJ","NESMÍŠ".
Příklad:Psa vedeme na vodítku a náš pes uvidí cizího psa.Máme pocit,že nevidí ,neslyší a chce za ním.Na procházce musíme být ve střehu.Jestliže už nás pes táhne na vodítku za svým cílem,musíme vynaložit hodně síly,abychom mu v tom zabránili.Měli bychom být o pár vteřin rychlejší než pes.Dá se vypozorovat okamžik,kdy pes zbystří,jako by na vteřinu strne a poté vyrazí.V tom okamžiku,kdy pes zbystřil,musí od nás dostat povel "FUJ","NE","NESMÍŠ".Vzápětí trhneme vodítkem zpět.Ne naopak.Pes už ví,k čemu se zákaz vztahuje.Nereaguje-li pes,opakujeme povel a trhneme silněji vodítkem.Možná budeme muset trhnout tak silně,aby pes udělal malý kotrmelec.Povel musí být výhružný a opakuji,musí předcházet těsně před trhnutím vodítkem.Na rozdíl od jiných cviků,kdy trhneme vodítkem mírně,v tomto případě jde naopak o trhnutí prudké a razantní.Budeme-li důslední,bude nám později stačit pouze povel a pes v očekávání trhnutí poslechne.Jdeme-li kolem cizího psa,opakujeme(jakoby výhružně syčíme)povel až do okamžiku,kdy cizí pes přestane našeho psa zajímat.Za uposlechnutí IHNED velmi chválíme a můžeme odměnit pamlskem.
Při důslednosti můžeme psa mít bez vodítka na volno a postačí povel, aby nevyrazil za cizím psem.
Tohoto způsobu můžeme s úspěchem použít i při spatření kočky, zajíce a jiné zajímavé kořisti pro našeho psa.

Hierarchie

Pes respektuje sám od sebe pouze BIOLOGICKOU NADŘAZENOST.(Např. kočka prchá před psem, před kočkou prchá myš).
Mezi lidmi a psy je to složitější. Pes se stává členem smečky, ve kterém jsou i jiné živočišné druhy než psi, tedy my. Zaujmout autoritativní postavení vůči psovi člověku pomáhá vrozená schopnost psů respektovat biologickou nadřazenost člověka jako živočišného druhu. Ve volné přírodě tak dominuje např. levhart nad gepardem, potkan nad krysou.
Pes se raději smíří s nadřazeným postavením jiného živočišného druhu, tedy člověku, než by přiznal ponižující podřízenost jinému psu bez boje.
Proto můžeme spatřit na cvičišti např. dvanáctileté dítě, které naprosto přesně poslouchá pes daleko těžší a silnější, než je ono samo. Bereme-li si malé štěně, jsme přírodou předurčeni mít nadřazené postavení. Pes to ví, ale jakmile zjistí, že nemusí poslechnout, zkouší získat hlavní slovo. Leckdy se mu to i podaří,hlavně,jsme-li málo důslední,nebo na něj nemáme čas. Přeroste-li nám pes přes hlavu, je to opravdu jen NAŠE ostuda, protože jsme dostali šanci stát se autoritou jako první.
V období druhého štěněčího stadia to náš pes bude zkoušet ještě častěji a urputněji. Pes se v tomto období potřebuje ujistit, že smečka vůdce stále má.Pokuď zjistí, že ne, okamžitě chce zaujmout jeho místo. Psi, zvlášť velká služební plemena, se stávají doslova tyrany celé rodiny.
Zdálo by se, že pes se upne na toho člena rodiny, který s ním chodí na procházky, tráví s ním nejvíc času, ale ne vždy je to pravda. Nejvíc dobrodružství může štěně zažít s dítětem, a přesto bude respektovat otce jako hlavu smečky.
Není vyjímkou, že to může být i člen, který se mu téměř nevěnuje. Nebo to může být i jediná žena v rodině samých mužů. Pozorovatelé se domnívají, že pes svým přirozeným instinktem sám vycítí, jak to v rodině vlastně chodí. Byla-li i před příchodem psa hlavou rodiny maminka, přijme ji i pes za vůdce, i kdyby se mu naprosto nevěnovala. Mamince bude stačit jeden povel a pes ji poslechne,kdežto u tatínka a dítěte bude zkoušet,zda na tom trvají,přesto,že to byli právě oni,kdo s ním cvičili.Není nám zatím příliš známo,proč si pes vybral právě tak ,jak si vybral,a ani mu nelze svou autoritu vnutit.
Vůdce své smečky bude poslouchat bez výhrad. Ovšem se psem se stýká celá rodina a pes musí poslechnout i ostatní. Proto se podrobí výchově k základní poslušnosti.
Základní výcvik poslušnosti probíhá velmi dobře, učí-li se se psem právě jim respektovaný vůdce.

Dítě a pes

Autor Eliška (Staženo z internetu)

Uvažujete, že svému dítěti koupíte zvířátko, ale bojíte se, aby se o něj dokázalo postarat?

Malé děti vnímají psy jako živé hračky a nechápou, že potřebují nějakou péči.
Zodpovědný vztah ke zvířeti jsou si schopny vypěstovat až kolem svého 10 - 15 roku.

      Pokud se opravdu pro koupi pejska rozhodnete, buďte pro své dítě ve výchově domácího mazlíčka vzorem.
Bude od vás odkoukávat nejen to dobré, ale i to špatné.
Pokud se dítě ke zvířeti bude chovat špatně, zvíře si to zapamatuje a dříve nebo později mu to oplatí.
Budete proto muset neustále sledovat chování dítěte i zvířete.

Nikdy nenechávejte malé dítě se zvířetem samotné !

Pokud máte nějaké pochybnosti, koupi zvířete raději odložte. Počkejte, až bude dítě starší a zodpovědnější.
Dítěti musíte především vysvětlit, že zvíře není hračka, se kterou si pohrají a poté ji odloží.

Kdy pořídit dítěti domácího mazlíčka ?

      Podle odborníků je pes vynikajícím partnerem pro dítě mladšího školního věku (6 – 10 let). Ještě ale není schopno se plně o zvíře postarat a potřebuje pomoc rodičů. Kolem devíti let se v něm rozvíjí pocit zodpovědnosti. Dítě se dokáže plně o zvíře postarat kolem 10 - 15 roku svého věku, kdy se může podílet i na jeho výcviku.

Pes, nejlepší přítel dítěte

Dítě staršího školního věku (10 - 15 let) se stává vychovatelem zvířete a rozvíjí se také jeho pohybové schopnosti, neboť je nucen více se hýbat. Dítě se díky výchově psa učí toleranci, trpělivosti, zodpovědnosti. Pes je pro dítě důvěrníkem, dobrým kamarádem a tvorem, se kterým se může kdykoliv pomazlit. Mnozí jedináčci dokonce vnímají svého domácího mazlíčka jako svého sourozence.

Dítě a pes – jak přežít v jedné domácnosti

      Pokud chcete, aby soužití vaší rodiny se psem fungovalo, je třeba dodržovat několik pravidel:

Děti do 13 let by neměly psovi dávat povely.
Děti by si se psi měly hrát jen za dozoru dospělého.
Dítě nikdy nesmí rušit psa, když žere nebo kouše nějakou svou hračku.
Nekrmte psa u stolu.
Dítě by mělo začít dávat psovi žrádlo až kolem svých 10 let. Posílí se tak dominance dítěte nad psem.
Umožněte psovi co možná nejčastější pobyt venku. Třikrát denně je minimum.
Naučte dítě, aby nezvedalo svého psa, když se blíží větší pes.
Pes potřebuje ke své vyrovnanosti přítomnost lidí.
Nenechávejte ho proto od rána do večera zavřeného v bytě nebo o samotě venku přivázaného u boudy.
Přítomnost lidí by ale neměla být ani přehnaná.
Pes potřebuje svůj klidný koutek, kam se může v případě potřeby uvelebit.

Vychovávat psa může dítě od svých 12 let. Cvičení by mělo být zábavou, ne mučením.

Cvičit psa začněte co nejdříve.

     Psi se jako problémoví nerodí, problémové z nich dělá špatné zacházení nebo špatná výchova.

Řádný výcvik je důležitý i pro jeho bezpečí.

Pravidla soužití dětí a psů

Zdroj : www.ochranazvirat.cz

Nikdy nenechte děti hrát si se psem (cizím i vlastním) bez dohledu dospělých!

Postoj batolat i větších dětí lezoucích po čtyřech, připomíná psovi postoj jeho přirozených soupeřů nebo kořisti.
Pro dítě je nebezpečné i snížení polohy obličeje do výšky psa.

Pes může reagovat i na nové a pro něho neznámé podněty, dětský pláč, vrnění apod.

Větší a těžší psi mohou poranit dítě nechtěně - např. drápem končetiny, převrhnutím kočárku, mohou dítě porazit.

Především kojenci a malé děti vidí často v psovi ideálního partnera na hraní.
Vývojově podmíněné, často nešikovné pohyby dítěte si ale pes může špatně vyložit. Pes reaguje reflexivně, mohl by dítě dokonce kousnout.

I starší děti často reagují pro psa nepochopitelně – běhají, křičí, mávají rukama apod. – pes na to může nevhodně zareagovat.

Často se stává hra mezi dětmi a psy nechtěně prudkou. Někdy se mezi sebou navzájem hádají i děti.
Pak se může stát, že se pes přikloní k jednomu z dětí a chce ho chránit.

Přítomnost dospělých je nutná pro kontrolou a řešení takovýchto stavů.
Ochranitelský instinkt se může projevit především v situaci, kdy jsou na návštěvě cizí děti a hrají si s domácími.

Děti je nezbytné co nejdříve s ohledem na jejich možnosti chápání poučit, jak se ke psu chovat.

Nenechávejte své děti samotné se psi

zdroj : ves, iDNES.cz

V Británii nedávno na následky zranění způsobených psem zemřela pětiletá holčička.
Většina případů pokousání se děje, když jsou děti se psem o samotě, a tak lékaři varují: nenechávejte děti se psy samotné.
Britské nemocnice hlásí dvojnásobný nárůst případů pokousání psem od roku 1996.
Více než pětina z nich jsou děti do devíti let věku. Informoval o tom server BBC.

Tamní lékaři proto opět začali varovat rodiče, aby nenechávali své děti se psy bez dozoru.
Podle pediatričky Rachel Besserové by navíc majitelé psů měli mít povinné speciální školení o chovu těchto domácích mazlíčků.
Doktorka Besserová tvrdí, že zákon, který upravuje chov nebezpečných plemen nefunguje tak, jak by měl.
Týká se totiž jen čtyř ras a v roce 2005 bylo na jeho základě stíháno pouze 764 lidí. Nemocnice ovšem loni přijaly přes čtyři tisíce lidí, které pokousal pes.

"Většina případů kousnutí psem se děje, právě když dítě přijde do styku se zvířetem bez dozoru dospělého," řekla Besserová.
"Nemůžeme tvrdit, že za vše mohou jen psi. Je jisté, že ne všichni majitelé psů opatření nenechávat děti se psy samotné, vítají," dodala.
Tak jako někteří rodiče absolvují rodičovské kurzy, majitelé psů by podle Besserové měli absolvovat podobné školení, kde by se dozvěděli i o povinnostech, které z vlastnictví psa vyplývají.

Zároveň by měla existovat určitá vzdělávací opatření pro děti, které by se tak naučily, jak se chovat v blízkosti psů.

Podle Mariny Morganové z Královské nadace v Devonu a Exeteru by se děti měly naučit :

- „přistupovat“ ke psům s respektem
- vyhýbat se přímému očnímu kontaktu
- nijak psy nedráždit,
- děti by se také neměly příliš přibližovat k neznámým psům
- rušit nebo popichovat psa během žrádla
- nebo popichovat fenu se štěňaty.

„Rady“ pro majitele psů jsou sice všeobecně známé, ale přesto překvapivě velké množství chovatelů, tyto jednoduché a praktické rady nezná," řekl Chris Laurence, ředitel veterinární kliniky.

I v Česku však platí, že by rodiče (pokud je to jen trochu možné) neměli děti nechávat se psy bez dozoru a naučit je, jak se v přítomnosti psa chovat.

Jak si vybrat štěňátko

Zdroj www.pincove.cz

Rozhodli jste se, že si pořídíte pinče, rozhodli jste se, jestli psa nebo fenku, a nyní přichází na řadu výběr chovatele a konkrétního štěňátka.

Nejdůležitějším krokem je volba vhodného chovatele. Jednak proto, že slušný a kvalitní chovatel vám dokáže zodpovědně poradit a vybrat vhodné štěně z vrhu, ale také proto, že následky špatných podmínek v mládí si štěně ponese celý život.
Při výběru je třeba brát v úvahu to, že mnoho bezohledných chovatelů dobře ví, jak to udělat, aby se štěňata prodala (protože to je hlavní účel jejich chovu). Vybírejte proto pečlivě.

Perspektivní štěňátko pro chov by mělo mít nůžkový skus, 6 řezáků nahoře i dole i všechny ostatní mléčné zuby. Nemělo by mít nikde bílou skvrnu a u černých s pálením by měly být prsní odznaky oddělené a i ostatní znaky správně rozložené. Pejsek musí mít obě varlátka. Pokud tomu tak není, chovatel by na to měl upozornit. Takové štěně je vhodné pro zájemce, kteří hledají pouze kamaráda.

Jaký by měl být váš chovatel?
1/ Předem si o chovateli zjistěte co nejvíce informací, nenechte se ale ovlivnit pomluvami.
2/ Vyhněte se chovateli, který má velké množství různých plemen. Svědčí to o tom, že motivem k jejich pořízení nebyl zájem o plemeno, ale snaha vydělat nebo vítězit na výstavách. Tomu většinou odpovídá i péče a přístup ke psům.
3/ Vyhněte se chovateli, který má neúměrně velké množství psů. To se samozřejmě může lišit podle podmínek a počtu lidí v rodině chovatele. Pokud se ale psi počítají na desítky a chovatel si ani není jistý, jak se který jmenuje, pak pryč odtud.
4/ Nechte si ukázat celé chovatelské zařízení a všechny psy. Měli by být na první pohled zdraví, v dobré kondici. Pinč může být nedůvěřivý k cizím, k chovateli by se ale všichni psi měli chovat přátelsky a beze strachu.
5/ Důkladně si prohlédněte životní podmínky psů - pinč by neměl být držen v kotci a pokud ano, musí být kotec čistý, s možností výběhu a kontaktu s majitelem. Samozřejmě nemusí být vše sterilní, štěňatům se nedá poručit kam mají udělat ložičku, ale rozhodně by podmínky neměly působit odpudivě, psi nesmí být drženi ve špíně. Všimněte si také misek s vodou a krmením, vše by mělo být čisté.
6/ Trvejte na osobní návštěvě! Pokud chovatel nabízí, že vám štěně někam odveze, odmítněte to a zároveň berte jako varovný signál!
7/ Podívejte se na rodokmen vybraného vrhu. Nenechte si namluvit, že laik nic nepozná. Níže vám nabízíme jednoduchý návod, jak číst rodokmen. Vyhněte se štěněti z úzké příbuzenské plemenitby! Pokud chovatel rodokmeny štěňat ještě nemá, což je běžné, nechte si ukázat rodokmen matky a otce (dobrý chovatel bude mít kopii rodokmenu i otce). Ideálně si rodokmeny nechte poslat třeba emailem, abyste se na ně mohli v klidu podívat.
8/Nechte si ukázat fotografie předků (dobrý chovatel by měl alespoň nějaké mít) a podívejte se, zda se vám líbí, případně zda odpovídají standardu, pokud chcete štěně na výstavy.
9/Vybrané štěně musí být na první pohled zdravé, se zájmem o okolí, kontaktní, nebojácné, čisté a bez výtoku odkudkoliv. Nesmí být v žádném případě zablešené, musí mít čistou, jemnou, hustou a na omak příjemnou srst bez holých míst na uších, nohách nebo ocásku.
10/ Nikdy nekupujte štěně ze soucitu, pokud jsou psi v opravdu špatných podmínkách, informujte o tom chovatelský klub a případně i veterinární správu. Nikdy si ale štěně nekupujte! Sice mu tím pomůžete, ale na jeho místo nastoupí několik dalších a tak to půjde do doby, dokud se budou prodávat.

Pozor na příbuzenskou plemenitbu:

Příbuzenská plemenitba sama o sobě nemusí být vždy špatná. Je to však velice účinný nástroj chovu, který může přinést kladné výsledky, ale nese s sebou velká rizika. Používat by se tedy měla jen s maximálními znalostmi a vždy s jasným záměrem. I při maximálně odborném použití časem způsobuje nevyhnutelnou ztrátu vitality. Chovatel by měl dokázat příbuzenskou plemenitbu vždy zdůvodnit a své zdůvodnění podložit. Pozor na chovatele, kteří používají
příbuzenskou plemenitbu jen proto, že krycí pes je blízko nebo ho mají rovnou doma.

S tímto článkem se naplno ztotožňuji. Zastávám stejný názor jako autorka, že nejlepší a nejjistěstější, je POUZE osobní návštěva u chovatele, s žádostí o ukázání VŠECH psů chovatele, z hlediska posouzení jejich zdravotního stavu i psychiky a nenechat se odbýt například tím, že fena za pár dnů rodí a nemůže být stresovaná návštěvou.

(Bohužel ne všichni chovatelé jsou upřímní a féroví. Dělají intriky a pomluvy či záměrně poskytují mylné informace a to většinou jen z toho důvodu, že sami mají své psy v nevyhovujících podmínkách, tak pošpiní i slušné chovatele a spolehají na to, že Vás natolik ovlivní, že nebudete zjišťovat pravdu – proto je jediná možná záruka osobní návštěva přímo doma u chovatele a z té si pak udělat svůj vlastní názor)

V 58. den Rianiné březosti jsme měli u nás doma hned 2 návštěvy a fena rozhodně žádnou psychickou újmu neutrpěla.
Naopak v naprostém klidu a blahobytu prospala obě návštěvy i s Gronnem a Corou pod nohami zájemců o štěňátka……
Důležité jsou i podmínky v jakých jsou psi drženi.

Chovateli, který má své psy v dobrém zdravotním i psychickém stavu a v dobrých podmínkách nečiní žádný problém ukázat své psy a jejich domovy.

Naopak je pyšný na to, že své psy neodchovává ve špatných a nevyhovujících podmínkách, jak je to bohužel u některých „takychovatelů“ zcela běžné.

Záleží pak už jen na každém z Vás, zda bude podporovat v chovu slušného chovatele, nebo „takychovatele“.

CHS Harmony Star

MOTTO : „ Chovej se ke svému psu tak, aby, kdyby uměl mluvit, Ti mohl poděkovat.“

Zeptejte se chovatele, kde jsou staří psi

zdroj : Svět psů/psychologie/ P.Loser

Snad nikdy to neměl nezkušený zájemce, který se rozhodl pořídit si psa, tak složité jako v dnešní době.
Volba plemene,chovatele a konečně i konkrétního jedince je těžká.Vyznat se v džungli nabídky a v tom, co se říká, není snadné…
Zklamaných majitelů psů je snad tolik jako zklamaných milenců.Ze zkušenosti dlouholetého chovatele amerických a staroanglických buldoků se odvažuji tvrdit, že většina problémů se psy v běžném životě pramení z nedostatečných nebo mylných informacích a z nedorozumění.
Dnes asi už většina chovatelů psů zná a využívá účinných prodejně-strategických sloganů a pro laika bývá leckdy obtížné zjistit, co za nimi ve skutečnosti vězí.Operuje se pojmy jako socializace, vtiskávací fáze,podmiňování,domácí odchov…Příslušnost k určitému klubu nebo úspěchy na výstavě mají sloužit jako důkazy o serioznosti a kompetentnosti chovatele. Ale ani krásně vydlaždičkovananá místnost pro štěňata nebo nádherné kotce ještě neznamenají,že tam stoprocentně získáte dobře připravené štěně schopné bez problémů navazovat vazby.

RASA NEMUSÍ BÝT „KLASA“

Stejně jako růžově popsané charakterové vlastnosti nějakého plemene leckdy postrádají jakýkoli reálný základ,tak ani příslušnost k nějakému klubu nemusí znamenat, že jste narazili na seriozního chovatele.

Důvěře, lásce a vazbě se štěně učí od svých lidí.

Oni by měli být tou zárukou, že štěně bude dobře připravené.

Nikdo nemůže popřít, že právě vazba je klíčem ke šťastnému vztahu mezi člověkem a psem.
Proto by se štěňata měla kupovat jen tam, kde byla milována a kde měla možnost rozvíjet ty vlastnosti, které jsou předpokladem vytvoření důvěry.

PES NENÍ SUPERSTAR

Každý pes má své individuální povahové rysy, a proto bychom je měli přestat obecně klasifikovat. Samozřejmě, že se některé znaky u jistých plemen vyskytují ve větší míře.O ovčácích, které nebaví figurantův rukáv, o bojácnosti introvertních pitbulů ani o útočných zlatých retrívrech se však v popisech plemen nedočtete. Přitom všechno nelze svést jen na chyby při odchovu a výchově.
Většinou se dostane nevhodný pes na nevhodné místo a při nejlepší vůli není schopen splnit očekávání do něj vkládaná.
Uvědomte si, jak flustrovaný musí být pes, který neustále cítí nespokojenost a rozčarování ze strany svého pána…..

KDE JSOU STAŘÍ PSI ?

Chovatelé,kteří se chlubí tím, jak dlouho už chovají, by logicky měli mít také stará a nemocná zvířata.
Zájemce však většinou vidí jen mladé psy používané v chovu.
Zeptejte se, co se stalo se starými psími vysloužilci! NECHTE si je ukázat!!!!!!
Pokuď nikde žádný veterán není, máte s největší pravděpodobností co do činění pouze se ziskuchtivým množitelem, NE SERIOZNÍM CHOVATELEM.

SEZNAM PROZRAZUJÍCÍ DOBRÉHO CHOVATELE :
-neprodává štěně po telefonu ani nedává závazné sliby dříve,než se se zájemcem osobně seznámí.
-žije pohromadě se svými psy!
-nevozí štěňata zájemcům na parkoviště a podobně.
-zevrubně se zájemců vyptává, co je vedlo k rozhodnutí pořídit si právě jeho plemeno.
-dokáže své psy individuálně charakterizovat a poradí, které štěně se ke komu hodí a který jeho charakterový rys by mohl být problematický.
-přítomná je přinejmenším matka,která je v dobrém stavu,samozřejmě s ohledem na námahu spojenou s odchovem štěňat.
-chovatel nechová víc jak 2 plemena.
-poradí vám s držením, výchovou, péčí, výživou i zdravotní stránkou.
-štěně už umí chodit na vodítku,zná jízdu autem,chová se sebejistě.
-samozřejmostí je kupní smlouva
-štěňata mají hladkou, lesklou srst, jasné oči a jsou kontaktní.
-ptá se na bytové poměry, případně se chce dokonce osobní návštěvou přesvědčit, kam štěně přijde.
-poháry, diplomy a příslušnost ke klubu nemusí být indiciemi dobrého chovatele.
-hovoří i o záporech.

NEEXISTUJE plemeno psa, které by mělo pouze dobré vlastnosti!
-upozorní, že psi nejsou vhodnými dárky k narozeninám, k Vánocům, zvláště ne pro ty, kteří nic netuší.
-štěňata byla opakovaně odčervena a očkována.

Třepení a nekroza na uších a konci ocásku

neboli NEMOC CHLADOVÝCH AGLUTININŮ - výskyt u psů i koček

Nemoc se projevuje na periferních částech těla, zejména ušních boltcích a špičce ocasu, které zčervenají a tvoří se na nich většinou stoupky z odumřelé tkáně.
Příznaky v zimě - cyanóza, strupovatění, ztráta chlupů, depigmentace a ischemická nekróza na špičce uší, nosu, prstů a ocasu.
Zvláštním a vzácným onemocněním je tzv. nemoc z chladových aglutininů. Je to imunitně podmíněné onemocnění, při kterém za nízkých teplot reagují protilátky s vlastními červenými krvinkami. Nemoc se projevuje na periferních částech těla, zejména ušních boltcích a špičce ocasu, které zčervenají a tvoří se na nich stoupky z odumřelé tkáně.
Autor: MVDr. Veronika Grymová, Veterinární klinika Avetum, Brno

DOTAZ :
Dobrý den, náš ridgeback má již delí dobu problém, na špičkách uší má jakoby vykouslé kousky ze kterých mu teče krev.
Vždy když ranky zdezinfikujeme a zalepíme vytvoří se stroupek a ranka je celkem zahojená, i když však má ucho zalepné dlouho, více se ranky nezahojí, má to na obou uších, vždy když se otřepe, krev kolem něj jen lítá?
Čím to může být způsobené?

ODPOVĚĎ :
...popisované problémy jsou u ridgebacků celkem časté. Jedná se o tzv. nemoc chladových aglutininů. Dispozicí je tvar boltce, jeho malá tloušťka a nedostatek srsti. Všechny uvedené vlastnosti souvisí s plemenem, které pochází z teplých oblastí. Příčinou je porucha cévního systému, kdy dochází k výraznému ochlazení boltce, zpomalení průtoku krve v jeho okrajových částech a následně ke sražení krve v koncových kapilárách. Výsledkem je nekróza malé části okraje boltce, který vypadne a vytvoří se rána. Tato rána se vzhledem k popsaným potížím s krevním zásobením velice pomalu hojí a často dochází k mechanickému poškozování hojící se tkáně při klepání hlavou. Pro bezpečné vyhojení uší doporučuji tato opatření: do doby úplného vyhojení musí pacient nosit ochranný límec, který brání poškozování hojící se tkáně a také rozstřikování krve. Vlastní ošetřování ran je nejlépe začít odmočením zaschlých stroupků odvarem z řepíku nebo heřmánku a následně ranku vysušit a zatřít koncentrovaným roztokem hypermangánu. Pro podporu prokrvení koncových částí ucha je možné podávat tablety vitaminu C v dávce 500-1000 mg denně a případně také Ginko biloba v tabletách v dávce stejné jako pro lidi. Zalepování ran je možné jako mechanická ochrana, je však nutné při odlepování boltec opět odmočit, aby nedošlo k násilnému stržení strupu a krvácení. Pro rychlejší vyhojení a také pro zabránění recidiv je vhodné se vyhnout prochlazení uší, tedy v chladných obdobích roku zkrátit procházky, případně chránit boltce proti chladu. Lze vyrobit např. pletenou čelenku, která je široká a uši při venčení zakrývá.
S pozdravem MVDr. Lukáš Duchek

Oblečky
Dalo by se říct, že jsou někdy naordinovány přímo lékařem. Jedná se o pacienty, kde zakrývání určitých tělesných partií funguje jako doplněk nebo podpora léčby.

Konkrétně se jedná o pacienty například s nemocí chladových aglutininů, kdy vlivem nízkých teplot a určité „chybné bílkoviny v těle“ dochází k nekrotickým změnám okrajů uší a čepice zakrývající uši, je pak součástí úspěšné terapie.
úryvek : MVDr. Michael Růžička

Prevence
je možné mazání hrany ucha a špičky ocasu krémem např. vazelínou (odpuzuje vodu), skořicovým gelem
(prokrvuje pokožku - POZOR nesmí na otevřenou ránu !!!) či jiným krémem.
Také je možné podat před zimní sezonou agapurin, nebo karsivan k prokrvení cév.
(zlepšuje průtok krve cévním řečištěm tím, že zvětšuje pružnost červených a bílých krvinek, potlačuje shlukování krevních destiček a snižuje viskozitu krve a tlumí nežádoucí zvýšenou prozánětlivou aktivitu bílých krvinek.
Takto zlepšuje krevní oběh a vyživování tkání v místech zhoršeného průtoku.)

V momentě, kdy pejsek již stroupky má, je důležité odmočení strupů v silném odvaru z řepíku lékařského.

Agresivita

Úryvky z knihy : Mazlíček nebo zabiják, Roman Zelenka (metodika výcviku a problematika bojových plemen)

V projevech chování malého štěněte se projevují agresivní prvky, které mohou vypadat jako hra nebo dovádivost, ale neměli by se podceňovat a mělo by k nim být jako k agresivnímu chování přistupováno.

Nejběžnější projevem štěněcí agresivity je útočnost při krmení. Pokud by včas nedošlo k potlačení této útočnosti, podporovala by se v podstatě nebezpečná agresivita až do dospělosti psa. Nelze ji trpět,nebot se bezděčně podporuje vznik nebezpečné agresivity v dospělosti psa. Řešením je v tomto případě opakované podávání krmení. Jakmile se při něm pes zachová špatně, krmení se přeruší.

Při výchově štěněte a odbourávání problémů zvláště, je třeba dávat velký pozor na intonaci hlasu, kterou se na psa mluví. Pochvala musí být výrazně pozitivní,veselá,pokárání naopak zřetelně důrazné a negativní. Pejsek se musí jasně orientovat v tom, které chování se majiteli líbí a je možné za něj dostat odměnu, a které naopak přináší pokárání a trest. Pochvala je přitom zvlášť důležitá, motivuje psa a významně podporuje jeho učení. Za vše, co štěně udělá správně, musí být patřičně pochváleno a odměněno. Příště splní úkol o to dříve a veseleji.

Od prvních útočných projevů,musí být psovi jasně dáno najevo,kdo je pánem,a že žádné výpady nebudou tolerovány.Usměrňování dospělého psa může být už velmi složité a nebezpečné ,proto je nutné důsledně dodržovat,že pánem situace je vždy majitel psa.Jakmile se jednou nechá pes "vyhrát" příště si dovolí o to více a náprava bude ještě složitější.

Zodpovědný přístup se současně musí vyžadovat od všech členů rodiny,protože ani nad těmi by pes neměl mít navrch.Jakékoliv ústupky a řešení konfliktů odchodem a necháním psa v klidu,jen podpoří jeho sebevědomí,pocit síly a vítězství a následnou dominantní agresivitu.

Dominantní agresivita

vychází z potřeby psa vybojovat si lepší postavení v hierarchii smečky (rodiny) a získat z toho plynoucí výhody. Tato agresivita může být zaměřena jak na členy rodiny, tak na jiné psy. V případě rodiny se pes snaží nadřadit se alespoň dětem a starším lidem, pokud se mu to nezdařilo u majitele. K cizím lidem, které do své smečky nezahrnuje, se většinou chová přátelsky, protože pro něj neznamenají žádnou konkurenci. Své dominantní postavení v rodině si pes může kromě agresivních projevů upevňovat také např.značkováním,čímž dává najevo,že jde o jeho teritorium.

Při nápravě je důležité zachytit varovné signály dominance už u štěněte a správně na ně reagovat. Vhodným způsobem je přidržení psa za kůži na zátylku a zatřepání (stejným způsobem trestá fena svá štěňata)nebo jeho přidržení v podřízenecké poloze. Touto polohou se psovi jasně demonstruje síla majitele a jeho vůdčí postavení. Podřízení přitom pes vnímá nejen fyzicky, ale i psychicky. Pro slabší členy rodiny (ženy, děti)je vhodnější metoda založená na závislosti psa na přidělování potravy.

Vynucování podřízenosti psa

-Majitel psa nejdříve přehlíží a ignoruje, po chvíli ho přivolá a jako vůdčí osobnost mu nabídne pomazlení,hru,pamlsek. Přitom je třeba bedlivě sledovat chování psa a sebemenší projevy agresivity, ihned usměrnit. Projdou-li agresivní projevy psovi jednou, zkusí to příště znovu, ještě razantněji. Silný a sebevědomý pes to zcela jistě bude zkoušet celý život v menších či větších časových intervalech stejně, jako by vlk v přírodě zkoušel, zda nenastal jeho čas a nepodařilo se mu sesadit vůdce z čela smečky! Nikdy nesmí pes z tohoto střetu vyjít vítězně!

Nejčastěji se lze s těmito projevy agresivity setkat při výcviku, kdy je pes nucen do něčeho, do čeho se mu nechce, a rozhodne se svému pánovi postavit. V domácnosti, kde na psa nejsou kladeny žádné nároky a nic se po něm nevyžaduje, nemá pes důvod, aby útočil, nebo se agresivně projevuje jen v menší míře. Každý pes je totiž osobnost s vlastní hrdostí. Vhodným a správným výcvikem se tento problém dá téměř eliminovat, a to hlavní-pes potom cvičí s radostí.

Velmi důležitá a někdy opomíjená je socializace psa v rodině. Probíhá mezi 6-9týdnem života štěněte a utváří jeho vztah k lidem i ostatním psům. Je proto nesmírně důležité se v této době pejskovi intenzivně věnovat, hodně si s ním hrát (do hry zařazovat jeho přidržení v podřízenecké poloze), seznamovat ho se všemi možnými situacemi, které může potkat (neznámá situace by později mohla vyvolávat agresivitu ze strachu). V tomto období by zkrátka měl pejsek poznat co nejvíce. Pokud se toto všechno zanedbá a nedojde ke správnému seznámení psa s člověkem a jeho okolím, již nikdy se to nedožene. Pes, který socializací neprojde, nezařadí správně člověka do své smečky a bere ho jako jiný živočišný druh, který je mu v podstatě na obtíž.

Agresivní hovaward

zdroj : diskuzní forum

» Dobrý den, máme 7 měsíčního hovawarta, který se při krmení stává agresivní, vrčí a vypadá to že by byl schopen i kousnout. Po radě kynologa jsme ho začali celá rodiny střídavě krmit z misky, to se nechá od toho, kdo ho krmí hladit i šahat do jídla. Pokud se ale přiblíží někdo jiný začne okamžitě vrčet. Zkusili jsme tedy, že i jiná osoba přijde s jídlem, aby pochopil že krmení přichází i od ní. Zdálo se nám, že to funguje. Včera se ale ohnal po členu rodiny takovým způsobem, že ho málem pokousal. To samé začal dělat i při hraní s hračkama. Můžete mi poradit, jak postupovat? Zkoušeli jsme ho i vytřepat za kůži s důrazným povelem nesmíš, ale zdá se mi, že se agresivita jen stupňuje. Děkuji.
...co vy na to?

« Máte stejný problém jako paní s bobtailem, viz. Co se zkaženým psem. Váš pes má také dominantní povahu a dosud jste mu svým chováním nevysvětlili, kam se má ve vaší rodině-smečce zařadit a jak se má k ostatním chovat. To vše musí majitel svému štěňátku důsledně vysvětlovat hned po odběru od matky, zejména pokud si vybral takto sebevědomé štěně. Obrana krmení je jen „vrcholek ledovce“. Tak jako hračky, začne si brzy chránit i své místo, bude chtít ve všem rozhodovat za Vás (na procházkách se tak už možná chová) - cítí se být schopnější než vy. Někdo z vaší rodiny by měl rychle převzít velení za psa, který se o to teď začíná pokoušet. Vyhledejte zkušeného cvičitele, který Vám v praxi předvede, jak se psem zacházet a jak se k němu mají ostaní členové rodiny chovat.
(mon)

« Pes se takto chová na základě toho, že mu dodnes nikdo nevysvětlil, kdo že je v této rodině vůdcem smečky, za kterou on rodinu přirozeně považuje. Jelikož asi nemá ani jednoho vyhraněného pána, který by se mu věnoval po stránce výchovy a případně výcviku (alespoň základního). Snaží se vůdčí postavení převzít sám.

     Jde o mladého psa v období dospívání, který zkouší co si může k ostatním dovolit. Jistě problém nevznikl ze dne na den, ale drobné ústupky psovi jste již určitě udělali i ve štěněcím věku i když Vám samotným to asi ani nepřišlo. Na nápravu není ještě pozdě, ale vzhledem k stoupajícímu stupni dominance, hlavně vůči dětem musíte začít co nejdříve.

     Nápravou neprojde jen pes, ale i Vy se musíte naučit jak se k psovi chovat a jak s ním zacházet, aby Vás bezmezně respektoval. Lehké vytřepání za kůži bez uznání Vaší dominance nemůže fungovat. Zvolte si v rodině osobu, která se bude psovi naplno věnovat – bude pro něj nejvyšším a uznávaným vůdcem. Jednou z věcí, kterou se pes jako první musí naučit je jeho místo, tady se bude zdržovat pokud Vy si to budete přát, tady bude vykázán pokud něco provede a opustit toto místo může jen s Vaším svolením. I kdyby měl být prvních pár lekcí na místě přivazován.

     Další důležitý krok je začít cvičit poslušnost, která když je dobře provedená účinně snižuje dominantní chování a upevní postavení majitele psa. Doporučuji navštívit nejbližší cvičiště pro psy, kde Vám pomohou a poradí jak se cvičí základní poslušnost. Kdykoliv se pes bude snažit prosadit cvičíme s ním cviky poslušnosti, třeba i s donucením za pomoci vodítka a řetízkového obojku, žrádlo pes musí dostávat jako odměnu za provedené cvičení a z Vaší ruky.

     Pokud při krmení projeví agresivní chování, krmení mu odebereme a znovu cvičíme cviky sedni, lehni apod. Prvních pár lekcí můžeme krmit psa na vodítku a při jakémkoliv nežádoucím projevu ho vycukáme, techniku vycukání vodítkem Vám vysvětlí na cvičišti. Musíte prosadit svoji vůli vždy a vždycky se snažit o dokončení již začatého záměru.

Upevňujte svoje postavení i pomocí různých maličkostí, vždy donuťte psa aby šel ve dveřích až za Vámi, aby Vám vždy ustoupil z cesty nikdy se mu nevyhýbejte Vy i kdyby měl kvůli Vám v chodbě vstávat pětkrát za hodinu, vždy Vám musí podstoupit místo na kterém ležel nebo seděl a to vyhledávejte i záměrně, sedí-li pes na křesle nebo na koberci kde není jeho určené místo chtějte si tam sednout vy a psa odtud vyžeňte,naučte se ho ignorovat pokud si sám vyžaduje Vaši pozornost nevšímejte si ho ale chtějte se mu věnovat jen na Váš popud a nikdy ne přehnaně, hračky dětí a hry s nimi dokud se pes alespoň částečně nenapraví jsou pro něj tabu ( zamezte mu přístup k hračkám, pokud se přesto nějaké zmocní rázně mu ji odeberte a psa za toto chování potrestejte, zvolte si pro nežádoucí chování nějaký povel, který bude znamenat zákaz činnosti nejčastěji povel fuj nebo nesmíš, a používejte ho vždy ve stejné podobě, když pes něco nežádoucího provede, musíte mít Však také povel nebo slovo pro pochvalu, kterým psa pochválíte za dobré chování.

Hrát si může jen s Vámi a vždy když hru vyprovokujete Vy a ne on a vždy ji ukončete první Vy. Hlavně psa nepolidšťujte, máte doma psovitou šelmu a ta se jako taková chová. V smečce psů platí velmi přísná pravidla a nežádoucí chování je po zásluze potrestáno někdy i dost tvrdě. Platí vždy,že jeden větší rázný trest je účinnější než drobné pokárání každých pět minut. Musí u Vás nastat nová situace kdy hlavním vůdcem jste Vy pak ostatní členové Vaší rodiny a až nakonec pes. Hodně lidí si myslí, že při takovém jednání je pes přestane mít rád, ale opak je pravdou pes miluje jen silného a zkušeného vůdce a tím je ten kdo mu určí pravidla. Velmi dobře napsaná je i rada od Mon. ve fóru pod názvem Co se zkaženým psem, která platí i pro Vašeho psa.

(Jala)

Jak vystavovat svého pinče

Uveřejněno se souhlasem autorek Jany a Aleny Kutíkových.

Výstava psů není jen možností si zasoutěžit a porovnat výsledky chovu, ale i důležitou propagací plemene. Proto je důležité snažit se svého psa předvést v tom nejlepším světle, i když nevyhraje, určitě tím prospěje zájmu o plemeno.

Jak připravit sebe i svého pinče
Výstava je společenskou událostí a vlastně i přehlídkou krásy. Jak se tedy obléci, abychom svému pinčovi neudělali ostudu a rozhodčímu usnadnili posuzování?

Oblečení volíme společenské, ideální je kostýmek / oblek, u venkovních výstav můžeme být trochu sportovnější, pro pány např. košile a dlouhé kalhoty, pro dámy halenka a sukně, nebo šaty. Pozor na příliš hluboké výstřihy a krátké sukně. Obuv volíme tak aby ladila k oblečení ale zároveň umožňovala rychlý pohyb se psem.

Oblečení by mělo tvořit kontrastní pozadí pro Vašeho psa. Vyhneme se proto výrazným vzorkům a pečlivě vybíráme barvu – pro psa černého s pálením je vhodná téměř jakákoliv světlejší barva (ideální je světle modrá, jasně červená…) pokud vystavujeme červeného psa, pak jakákoliv pastelová barva, na které vynikne jeho sytá barva, nepříliš vhodná je červená, na které červený pes vypadá nevýrazně, šedě.
Oblečení nesmí rušit a psa v pohybu zakrývat – vyhneme se proto vlajícím sukním, kalhotám a výrazným ozdobám
Pinč nepatří mezi plemena která se upravují, přesto by měl být na výstavu připraven.
Nesmí být v příliš blahobytné kondici nebo naopak hubený, ideální pinč je pevný, svalnatý, s přiměřenou vrstvičkou tuku.
Srst musí být čistá, lesklá a bez lysých míst. Není od věci psa před výstavou vykoupat (pro lesk srsti použijeme kvalitní kondicionér pro psy). Mnoho pinčů trpí sklony k lysání. Přesto, že se jedná o vrozenou vlastnost, můžeme srsti pomoci pravidelnou péčí a přidáním speciálních přídavků do krmiva (biotin, mořské řasy, pupalkový olej).
Drápky psa by měly být krátké (dlouhé drápky kazí tvar tlapky i pohyb, navíc jsou pro psa nepříjemné). Zuby čisté.
Velice důležitá je předchozí příprava psa i majitele na předvedení. Jak postupovat se dozvíte níže.

Předvedení psa

Čeho je třeba dosáhnout?

1. Pes musí dokázat stát klidně a pozorně v postoji, do kterého jste ho uvedli, a to na zemi i na stole.
2. Pes musí v pohybu vesele klusat aniž by táhl, brzdil nebo poskakoval.
3. Pes se musí v klidu nechat prohmatat od cizího člověka, musí si nechat klidně prohlédnout zuby.
4. K ostatním psům v kruhu se musí chovat nevšímavě

1. Nácvik postoje

Ideální je začít již od štěněte, ale i u staršího psa není nic ztraceno. Základem je, aby si pes nechal líbit jakoukoliv manipulaci. Zvykáme ho na dotyky po celém těle, a následně začínáme velmi nenásilně upravovat do správného postoje.

Psa uchopíme jednou rukou pod krkem, lehce nadzvedneme a srovnáme do správné pozice přední nohy. Následně ho uchopíme mezi zadníma nohama. S lehkým nadzvednutím srovnáme hřbet do správné pozice a pak natáhneme jednu nohu po druhé lehce za tělo. Jednou rukou stále přidržujeme hlavu těsně pod krkem ve správné pozici (můžeme držet i výstavním vodítkem) druhou rukou přizvedneme ocásek (pokud ho pes nezvedá sám).

Vše vyžaduje velkou trpělivost, ze začátku se bude většina psů kroutit, sedat si, nebo se snažit vycouvat. Nenecháme se odradit, psa motivujeme např. pamlskem nebo hračkou a opakujeme výše popsaný postup tak dlouho, až se nám podaří psa srovnat do žádoucího postoje. Zpočátku ho v tomto postoji necháme stát pouze několik vteřin, postupně dobu prodlužujeme.

Pozor!
Do nácviku postoje nepatří hrubost, psa motivujeme pouze kladně. Pokud je příliš temperamentní, unavíme ho např. procházkou než začneme s nácvikem.

Předvedení na stole
Pokud vlastníte trpasličího pinče, budete ho téměř jistě muset předvést i na stole. Základem je dobře zvládnutý postoj na zemi. Psa postupně přivykáme na to, že ho stavíme i na stole (pro začátek musí být stůl dostatečně velký a stabilní). Nikdy nesmíme dovolit aby ze stolu spadnul, pokud je Váš pinč ještě nedisciplinovaný a má sklony se při stavění do postoje kroutit nebo utíkat, raději cvičíme pouze na zemi a stůl odložíme na později.

Postoj „na volno“
Pinč patří mezi plemena která můžeme předvádět jak v klasickém „stavěném“ postoji, tak volně. Záleží pouze na tom co Vašemu psu lépe vyhovuje případně i na vkusu rozhodčího, který Vás posuzuje.

Postoj „na volno“ ale v žádném případě neznamená, že psa necháme „jen tak stát“. I u psů předváděných na volno je třeba začít nácvikem klasického postoje, aby psík zjistil, jak že to vlastně má stát. Jakmile máme naučený stavěný postoj, přecházíme na stání volně tak, že psa nejprve postavíme a pak se přesuneme před něj a poutáme na sebe pozornost pamlskem nebo hračkou, které držíme ve vhodné výšce tak aby pes nemusel zaklánět hlavu. (k trpasličímu pinčovi je lépe přidřepnout).

Pozor! Mnoho vystavovatelů předvádí pinče tak, že pes stojí na napnutém vodítku, zatímco na něj za kruhem pomocník volá. Tento způsob převedení je sice jednoduchý a zakryje mnoho vad ve stavbě těla, je však zakázaný a rozhodčí může takového vystavovatele i vyloučit z posuzování! Nevhodné je i hlasité pokřikování, házení pamlsků a hraček do kruhu. Vždy berte ohled na ostatní soupeře, které takové chování ruší.

2. Předvedení v pohybu

Ideálním pohybem pinče je velmi prostorný klus, při kterém má pes hrdě nesenou hlavu a ocásek vesele nad hřbetem. Pohyb by měl být pravidelný, spíše ve vyšším tempu. Jak toho dosáhnout?

Psa uchopíme jednou rukou pod krkem, lehce nadzvedneme a srovnáme do správné pozice přední nohy. Následně ho uchopíme mezi zadníma nohama. S lehkým nadzvednutím srovnáme hřbet do správné pozice a pak natáhneme jednu nohu po druhé lehce za tělo. Jednou rukou stále přidržujeme hlavu těsně pod krkem ve správné pozici (můžeme držet i výstavním vodítkem) druhou rukou přizvedneme ocásek (pokud ho pes nezvedá sám).

Jak na to?

Předvádíme vždy na výstavním vodítku, které je udělané tak aby minimálně rušilo vzhled psa a aby pomocí něj šel pes snadno ovládat. Vodítko umístíme těsně za uši, dáme přitom pozor aby mu pod krkem nehrnulo kůži a nevytvářelo lalok.
Vodítku musí být lehce napnuté, ne prověšené nebo napnuté příliš.
Rychlost pohybu volíme podle možností svého psa. Žádoucí je velký rozsah pohybu, který vynikne ve velmi rychlém klusu. Pokud má Váš pes ideální pohyb, běháme rychleji, u psů s horším úhlením volíme pomalejší pohyb. Pes nesmí jít krokem nebo naopak cválat.
Ruku s vodítkem držíme poněkud od těla, tak aby pes měl dostatek prostoru a nehrozilo, že se Vám připlete pod nohy, nebo mu přišlápnete packu.
Hlavu psa můžeme jemně povytáhnout abychom dosáhli jejího vyššího nesení.
Blíže k rozhodčímu vždy běží pes, nikdy nesmíte stát mezi psem a rozhodčím.

Nácvik

Nejdříve zvykněte psa na výstavní vodítko. I když předpokládáme že chodit na vodítku umí, výstavní vodítko je přeci jen užší a jinak umístěné, pes si musí na odlišný pocit zvyknout. Jakmile se na vodítku chová klidně, začneme velmi pomalu s nácvikem. Vybereme si vhodné místo kde je příhodný terén (ideálně nízká tráva, vyhneme se klouzavému, blátivému nebo jinak nepříjemnému podkladu) a dostatek prostoru. Rozejdeme se rychlým krokem a přecházíme do lehkého klusu. Přitom neustále sledujeme svého psa a rychlost pohybu i držení vodítka přizpůsobujeme tak abychom dosáhli ideálního pohybu. Z počátku bude téměř každý pinč poskakovat, brzdit, nebo se snažit vykroutit. Ozbrojíme se proto trpělivostí a zpočátku chválíme i za jen několik metrů, projitých bez poskakování.

U velmi temperamentních psů je vhodné nejprve je unavit, teprve potom začít s nácvikem. Pokud pes stále poskakuje a zlobí, je vhodné s ním chvíli běhat do kruhu a jeho poskakování ignorovat. Za chvíli ho to jistě přestane bavit a jakmile se rozběhne hezky, pochválíme ho a odměníme.

Tam a zpět
Kromě pohybu v kruhu budeme potřebovat i figuru „tam a zpět“ kdy rozhodčí hodnotí pohyb psa zepředu a zezadu. S nácvikem začneme jakmile pes umí bez problémů pohyb v kruhu. Určíme si výchozí bod a vyběhneme přímo dopředu. Po cca 10 metrech lehce zpomalíme (tím psu naznačíme že se bude něco dít) a jemným tahem vodítka ho otočíme a běžíme zpátky. Pro otočku můžeme používat i slovní povel, je to lepší proto že pes může rychleji reagovat. Otočka musí být přirozená, nesmíme psa v běhu strhnout vodítkem, je to pro něj jednak nepříjemné, jednak to nevypadá hezky.

Pozor! Výstavní vodítko je tenké a díky umístění těsně pod krkem stačí k ovládání psa jen velice malá síla. Postupujeme proto velice jemně, hrubé tahání psa škrtí a je mu velice nepříjemné. Už vůbec nepřipadá v úvahu, že bychom se psem na výstavním vodítku cukali, nebo ho dokonce vodítkem uhodili! Pes Vám musí věřit a jeho pohyb má bát radostný a uvolněný!

3. Prohlídka

Rozhodčí psa zpravidla prohmatává, kontroluje mu zuby a skus, u psů – samců pak varlata. Pes se přitom musí chovat klidně, naprosto neagresivně, v ideálním případě zůstat stát v postoji. Pinč patří mezi plemena k cizím lidem nedůvěřivá, nácviku je tedy třeba věnovat velkou pozornost.

Jak na to?

Začneme co nejdříve psa zvykat na doteky cizích lidí. (Na naše doteky by již měl být zvyklý.) Začneme hlazením, od kterého přejdeme k velmi jemnému prohmatání. Pomocník psu přejede dlaní po hřbetě, zespoda po hrudníku a po končetinách. Vše se musí odehrávat v klidu, pomocník se nesmí psa bát. Zvláště u nedůvěřivých jedinců postupujeme pomalu, za stálého odměňování a pozitivní motivace hlasem. Sami s pomocníkem přátelsky rozmlouváme. Pokud pes reaguje chňapáním nebo chce utéct, vrátíme se o krok zpět a znovu ho trpělivě na dotyky zvykáme.

Prohlídka zubů

Prohlídka zubů bývá nejčastějším kamenem úrazu pro psy a majitele začátečníky. Zuby svého psa můžeme sice na výstavě ukazovat i sami, přesto však rozhodčí často do tlamky sáhne, je třeba proto psa připravit na to, že mu budou tlamu otevírat i cizí lidé.

Prohlídku však nejprve nacvičujeme se psem sami. Jemně uchopíme jednou rukou hlavu psa pod bradou, druhou rukou uchopíme pysky horní čelisti. Odhrneme pysky tak aby byl vidět skus. Pozor! Častou chybou je odhrnování horního pysku tak že vytlačíme čumák nahoru, což je pro psa velice nepříjemné. Správě odhrnujeme pysky po stranách nosní houby. Následuje odhrnutí pysků z jedné a pak z druhé části tlamy. Nakonec tlamu otevřeme tak aby byly vidět zadní zuby.

Celé počínání musí být jemné, se psem se nepereme, pokud se brání, zkoušíme trpělivě znovu, ze začátku jen trochu odhrneme pysky nebo pootevřeme tlamu, až postupně provádíme celou prohlídku chrupu. Teprve když si pes nechá zuby zcela bez problémů prohlédnout od nás, začínáme nacvičovat s cizí osobou.

U zvláště „zatvrzelých“ případů můžeme po každém otevření šoupnout psu do tlamy lákavý pamlsek, pes rychle zjistí že otevřít tlamu je vlastně příjemné.
4. Chování k ostatním psům

Chování k ostatním psům nepatří jen do nácviku převedení ale do celkové výchovy psa. Se psem který od malička přichází do styku s ostatními psy nebudete mít pravděpodobně žádný problém.
Nezapomeňte že za jakoukoliv agresivitu může rozhodčí Vašeho psa vyloučit a určitě tuto fázi výchovy nepodceňujte.

Nejčastější chyby

Uchopení psa pod břichem při stavění do postoje. Pes se pak prohne a vyklene bedra, což je u pinče vada. Psa rovnáme vždy uchopením mezi zadníma nohama.
Předvedení na obojku. Pro předvádění používáme vždy předváděcí vodítko, obojek je příliš široký a ruší pohled na psa. Navíc se pes velice na obojku velice špatně předvádí.
Pomalý pohyb v kruhu. Pes sice nesmí cválat, měl by však velice svižně klusat, takže s většinou pinčů je třeba běžet, nikoliv jít krokem.
Nesoustředěnost na psa. V kruhu je třeba se soustředit na postoj a vzhled svého psa, soupeře a dění kolem kruhu si nevšímejte.
Stání mezi psem a rozhodčím. Handler by měl vždy stát tak, aby nepřekážel pohledu rozhodčího na psa.
Nevyvenčený pes. Nezapomeňte psa pravidelně venčit, není nic trapnějšího než když se psík po dlouhém čekání rozhodne vyvenčit přímo v kruhu.

Tipy a triky

Po příchodu ke kruhu si celý kruh se psem projdeme, případně procvičíme předvedení. Pes se tak seznámí s terénem a při samotném posuzování již nebude chodit s hlavou u země a čichat.
Před nástupem do kruhu je dobré psa za kruhem trochu rozběhat. Zvláště pokud až do té chvíle ležel v přepravce nebo podřimoval na klíně.
Do kruhu si s sebou vezmeme pamlsky, nesmějí však drobit nebo se lepit psu na zuby – ideální je na kousky nakrájený sýr.

Chování v kruhu

Je to sice někdy těžké, ale při nástupu do kruhu zapomeňte na nervozitu. Zdravá sebedůvěra je velice důležitá, rozhodčí musí vidět, že svému psu věříte a máte z jeho předvedení radost. Pokud jste se pečlivě připravili, určitě nemáte k žádným obavám důvod, naopak, máte možnost všem ukázat, jak pěkně se Váš pes předvádí a jak je krásný.

Důležité je slušné a ohleduplné chování nejen k rozhodčímu, ale i k soupeřům. Při příchodu do kruhu rozhodčího pozdravíme a dál se věnujeme již jen svému psovi. Není vhodné s rozhodčím diskutovat, případně kritizovat výsledek. Nezapomeňte že co rozhodčí, to trochu jiný názor a i když jste zrovna nedopadli podle Vašich představ, příště, u jiného rozhodčího, může být všechno jinak.

Na závěr posouzení nezapomeňte pogratulovat vítězi. Pokud svou třídu vyhrajete, pozorně poslouchejte pokyny vedoucího kruhu, čekají Vás ještě další soutěže. Titulem nejvyšším je vítěz plemene – BOB. Je téměř povinností každého majitele předvést svého vítězného pinče v závěrečných soutěžích. Je to ta nejlepší propagace, kterou můžete našemu skvělému plemeni dopřát

Pinč bez PP - dokument ČT

Máte zájem o německého pinče bez PP. Může vám z něj vyrůst i úplně jiný pejsek.

odkaz : ZDE

Co znamenají zkratky ?

DKK - dysplazie kyčelního kloubu

vyšetření kyčelního kloubu nebo-li rentgen kyčlí u pinčů povolen do 2/2 s tím, že :

0/0	A	negativní
1/1	B	hraniční
2/2	C	lehký
3/3	D	střední
4/4	E	těžký

Vyšetření může provést jakýkoliv veterinář, který má zkušenost s RTG kyčlí. Pes musí být pod sedativy.
Snímek se zasílá k vyhodnocení lékařům, kteří jsou vybráni klubem pinčů a kteří vám taktéž mohou zhotovit snímek.
V současné době jsou k vyhodnocení snímku určeni 2 vet.lékaři - dr.Snášil, Brno a dr.Šebek, Čes.Budějovice.
Cena RTG a vyhodnocení je + - 1500 Kč dle váhy psa.

vWD -von Willebrandova choroba

Von Wilebrandova choroba je dědičná nemoc způsobená nedostatkem srážecího faktoru.
Tento faktor se nazývá von Willebrandův a při poranění pomáhá shlukovat krevní destičky, a tím podporuje vznik tzv. destičkové zátky.
Ta zabezpečí, zejména při malých ranách, provizorní ucpání trhliny.
Dopad této choroby je, že pes v mírných případech má nápadně dlouhé krvácení, v těžkých případech následuje smrt psa.
Jak se tato nemoc projevuje?
Tato nemoc se projevuje především krvácením ze sliznic, např. krvácením z nosu, do trávicího traktu, krvácením z dělohy. Vážné může být také krvácení po chirurgických a stomatochirurgických výkonech a po úrazech.

N/N	negativní
N/vWD1	přenašeč

Mutace je děděna autosomálně recesivně.
Tzn, že nemoc se projeví pouze u jedince, který zdědí mutaci od obou rodičů.
Jedinec s jednou mutovanou alelou bude přenašeč nemoci, bez klinických příznaků.

Vzorek krve se posílá k vyšetření do Německa nebo USA.

Cena vyšetření je + - 90 Eur bez DPH

Vyšetření na dědičné onemocnění očí

Příznaky může stanovit pouze veterinární lékař - oftalmolog, ještě dříve než majitel zpozoruje změny.

Oftalmologické vyšetření je rychlé a bez narkózy.

ONEMOCNĚNÍ SÍTNICE

" PRA " - progresivní atrofie sítnice
V sítnici dochází k nedostatečné funkci a odumírání světločivných buněk – tyčinek, čípku nebo obou. Klinické příznaky se projevují u psů ve vyšším věku, často však už po třetím roce života, tj. v době, kdy jedinec již působí v chovu. V počátečním stádiu se nemoc projevuje zhoršenou orientací v šeru a ve tmě, pes je nejistý v neznámém prostředí. Později zornice nereaguje na světlo a onemocnění končí úplnou slepotou !!!

ONEMOCNĚNÍ ČOČKY

" C " katarakta - změna transparence čočky
Šedý zákal je nejčastější příčinou slepoty psů.
Naštěstí existují opravdu přístupné chirurgické zákroky s vynikajícími výsledky v obnově vidění a zaměnění zakalené čočky za syntetickou.

ONEMOCNĚNÍ SKLIVCE

" PHTVL/PHPV "

následek selhání regrese embryonálního sklivce a jeho cévního systému

Chovatelské kluby v zahraničí, zejména v severní a západní Evropě, se snaží eliminovat takto postižená zvířata a nezařazovat je do chovu.
Dokud nebude oficiálně existovat DNA test (který odhalí jedince nemocného, který je zatím bez příznaků, ale také nosiče, u něhož se onemocnění neprojeví, avšak předává jej na své potomky), je jedinou prevencí pravidelné vyšetření chovných jedinců a přísná selekce.
Platnost vyšetření je omezena na 12 měsíců.

Cena očního vyšetření je + - 500 Kč.

Dilute color test

Estetický test, kterým se zjišťuje, zda pes je nebo není nositel modré a izabel barvy.

U pozitivních jedinců s černou srstí dochází k přechodu na šedou (modrou), u červeně zbarvených na krémovou barvu.

DD	plné zbarvení bez ředění barvy
Dd	přenašeč ředění bez fenotypového projevu
dd	jedinec vykazuje ředění barvy

Vzorek krve se posílá k vyšetření do Německa nebo USA

Cena vyšetření je kolem + - 50 Eur bez DPH